Mé veřejné soukromí.

Když máte den na hovno.

4. dubna 2011 v 20:09 |  Denní stereotyp.
Omlouvám se za ten název článku, ale lepší výraz pro tenhle den nemám..
Zná to asi každej.. přijdete do školy.. děs. Jdete ze školy.. děs a prší. Přijdete domů.. děs a učení. Sedíte doma.. děs, venku prší a vy se nudíte. Napíše vám drahý, že se dnes neuvidíte.. děs, bída a utrpení.
Nechci tady nějak fňukat.. ale dostat to ze sebe prostě nějak musim. :)
Ve škole bych nejradši každýho druhýho postřílela.. člověk jde do školy o hodinu dýl jako každý pondělí a s pocitem, že si to tam v pohodě odsedí-odspí a zase půjde. A ono prd. :) Tři neohlášený písemky, spolužačky neskutečný krávy (to hlavně) a já nervní jak sáňky v létě. Se v tý třídě bojim i vysmrkat. Ale ještě dva roky.. "Jen" dva.. :) Co nadělám.
Ale aby ten článek nebyl jen negativní.. včera bylo strašně KRÁSNÝ POČASÍ! :)) Víc jak po půl roce jsem byla venku jen v tričku.. a ještě mi bylo vedro. Není nic lepšího, než se opřít o zábralí u splavu a slunit se. Škoda jen, že mě drahý hned táhl pryč..? :( A ve čtvrtek se jede nakupovat! Heja, heja! :)) No a.. učení volá.
 

Spring!

23. března 2011 v 21:29 |  Denní stereotyp.
Taky se s vámi musím podělit o moc veselou jarní náladu. :))
Už dlouho se mi nestalo, abych šla ze školy s rozeplou bundou a mikinou a nadšeně chytala sluneční paprsky. To je tak fajn, když je konečně aspoň trošičku teplo! Když to sluníčko fakt už hřeje! :) Ještě pár stupňů navíc ráno.. odpoledne klidně ještě taky.. :D A bude to paráda. :)) A jak bych neměla veselou jarní náladu, když jsem teď dva dny za sebou končila ve 12:20 (dobře, dneska jsem se vyprdla na hodinu, kterou sme měli mít správně do 14:00, ale kdo by tam tu hodinu čekal, když už může bejt dávno doma? já opravdu ne..), vybojovala jsem si dvojku z fyziky, z který mam nebezpečnou radost.. ještě když jsem měla na pololetí Nko, který jsem si neopravila.. (nejdřív mi tam sprostě napsal za tři, já se nebála a šla se hádat!). Taky jsem dneska strávila krásný dvě hodiny a něco s drahým.. Teplo, láskyplno, veselo.. Co víc si přát. :) Taky mám díky svému drahému The Sims 2! :) Myslela jsem si, že u toho budu sedět miliardu hodin denně, ale není to tak strašný.. Baví mě to o to víc, když tam "žiju svou budoucí vysněnou rodinu". :)) Po 5 dnech to ještě nemam tak vychytaný.. a fakt nevim, co tam je všechno za možnosti.. a tak. Ale mam na to lidi, takže všechno bude! :D Jo a mam nový smajlíkový naušnice a sluneční brejličky. :) Někdy mám ten život moc a moc ráda!
Přeju vám krásný a pohodový jarní dny! :)

Wimbledon

17. března 2011 v 22:42 |  Viděla jsem.
WIMBLEDON
Romantický/Komedie/Sportovní
Režie:
Richard Loncraine
Hrají:
Paul Bettany, Kirsten Dunst, Sam Neill, James McAvoy aj.

Tak tenhle film jsem viděla z pohodlí svojí postele jeden večer na notebooku. Hlavní postavě (Peter Colt), úspěšnému tenistovi, se podaří získat divokou kartou a tím pádem se tak zúčastnit známého wimbledonského turnaje. Sám tenhle turnaj považuje za poslední ve své dlouhé kariéře, protože se už po tom všem cítí dost unavený. Seznámí se na něm s tenistkou (Lizzie Bradbury), do které se zamiluje. Později vyhrává semifinále, zatímco Lizzie po noci s Peterem ztrácí koncentraci a zápas nevyhraje.. Peter se dostává do finále, ale Lizzie odjíždí zpátky domů do Ameriky spolu se svým otcem.. Pár hodin před rozhodujícím zápasem je s ním vysílán rozhovor v televizi a tam se vyznává ze své lásky k Lizzie. Že díky ní je teď tam, kde je. Ve finále. Láska ho tlačí dopředu a dodává mu energii.. Dál už se podívejte sami, stojí to za to. :) Já osobně jsem se nesmírně pobavila rodiči Petera, kteří byli rozhádání a pan Colt sledoval všechny Peterovi zápasy v domě na stromě, na staré černobílé televizi. A v závěru míčkem postřelený podavač taky neměl chybu. A to napětí ve finále mezi Peterem a namyšleným, arogantním Jakem Hammondem? To mám ráda. :)) A to, že je film natáčen v Anglii? Jedině dobře! :) Prostě komedie, která neohromí, ale potěší.

 


Die Happy

11. března 2011 v 20:46 |  Nasaď sluchátka.
DIE HAPPY?
Kdybych byla chlap a měla popsat svůj vysvěnej ideál ženy.. řekla bych Marta Jandová. :D Rockerka tělem i duší, žádná tuctová blondýna.. a ten hlas. :) Jo, abych pravdu řekla, než před rokem a půl začala éra ČS SuperStar, nevěděla jsem o Die Happy. Zemi jako je Německo nemusim a abych vyhledávala jaký skupiny tam jsou.. a MTV taky moc nesleduju teda. Naštěstí nezpívaj německy. :)) Určitě každej ví, že jí v televizi, kde zpívala v nějakym pořadu (ČS má talent tušim), vypadlo prso z tílka. :D Tak jsem si jako z nudy pustila to video.. a potom začala vyhledávat, jak se jmenuje ta písnička, kterou tam zpívala.. Našla jsem ji a od tý doby v hledání písniček od Die Happy pokračuju. Rock já prostě můžu. :))

..Survivor


a Peaches..

Budoucnost?

4. března 2011 v 21:21 |  Prolítne hlavou.

Poslední dobou strašně často přemejšlim nad budoucností..
Je lepší si dopředu všechno promejšlet, plánovat, linkovat, říkat si, co by asi tak mohlo, nebo to takzvaně nechat osudu? Každej si určitě někdy tak říká, co bude třeba za rok, dva, tři touhle dobou.. Mně jak se pomalu chýlí už druhák ke konci (jo, sice mam ještě 2 roky do maturity, ale co si budem povídat, před chvílí mi bylo deset..), tak mě pořád napadaj otázky typu "udělám já tu maturu vubec?", "dostanu se zrovna já na nějakou vejšku?" "když se dostanu na vejšku, co budu dělat několik desítek kilometrů od svého drahého?" "dodělám já tu vejšku vubec, když už mě tam teda budou chtít?" Ono nikdy nic nevyjde tak, jak si člověk naplánuje. Vždycky je všechno stejně úplně jinak, ať už předem promyšlený do detailu nebo ne. Jenže ono nad tim nejde nepřemejšlet.. To se vás ve škole snad každej tejden někdo ptá "a kde ty se vidíš po maturitě?" Jak to mám sakra vědět? Jo, možná bych věděla, kde bych se vidět chtěla.. Ale otázkou pořád zůstavá, jestli toho vůbec jsem schopna. Chtít člověk může cokoli. :) Ach kolik já bych toho chtěla momentálně.. Mmmh. :) A jistotu taky člověk nemá skoro v ničem.. v nikom. Takže se na něco upnout, to taky není dobrý.. No, uvidíme.. Třeba si tenhle článek budu v onom budoucnu číst a smát se těm obavám.. Doufám. :)

Kam dál